7 – Slušnost je vzácností
„Dovolte, pane…” řekl opatrně a uchopil otěže. Na chvíli jsem ztuhl. Bál jsem se ty kožené řemeny pustit tak moc,...
„Dovolte, pane…” řekl opatrně a uchopil otěže. Na chvíli jsem ztuhl. Bál jsem se ty kožené řemeny pustit tak moc,...
Vyzvedl jsem své věci a zamířil k lesu, kde jsme našli zraněného draka. Neměl jsem jasný plán, ani jsem nevěděl,...
Způsob, jakým se mi otec rozhodl celou věc přednést, byl ten nejhorší, jaký mohl zvolit. Místo soukromého rozhovoru mezi čtyřma,...
S Olgim jsme toho večera stáli na potemnělém nádvoří, osvětleném jen několika pochodněmi na hradbách a pár dalšími v rukou...
Jenže otec se kupodivu k ničemu neměl. Království vládl železnou rukou, ale sebrat odvahu sdělit vlastnímu synovi tak zásadní věc,...
„Toane Gennaro Vigo!” rozlehlo se chodbou vedoucí do mých komnat. „Ach jo…” vzdychl jsem sotva slyšitelně, když mi došlo, komu...
„To, vstávej!” šťouchl do mě Zach a vycenil zuby v úsměvu, který nenechával nikoho na pochybách, že má něco za...